PRINCEZNIČKA NA BÁLE. POZTRÁCELA KORÁLE. JEJÍ TÁTA, MOCNÝ PÁN, HONZÍKA SI ZAVOLAL. HONZÍKU, MÁŠ NA MÁLE! PŘINES NÁM TY KORÁLE! HONZÍK BĚŽEL ZA HORY, NAKOPAL TAM BRAMBORY. VYSYPAL JE PŘED KRÁLE, TADY MÁŠ TY KORÁLE. VĚTŠÍ UŽ TAM NEMĚLI, TY UŽ SNĚDL V NEDĚLI.
KUTÁLÍ SE ZE DVORA VELIKÁNSKÁ BRAMBORA. NEVIDĚLA, NESLYŠELA, SPADLA NA NÍ ZÁVORA. KAM KOUKÁŠ TY ZÁVORO, NA TEBE TY BRAMBORO. KDYBY TADY PROJEL VLAK, BYL BY Z TEBE BRAMBORÁK.
TVRDILA MI RÁNO VČELKA, ŽE JSEM MALÝ, ONA VELKÁ. JAK TO VLASTNĚ VČELKA MYSLÍ? CO TO ŘÍKÁ ZA NESMYSLY? JÁ JSEM PŘECE VELKÝ DOST, ROSTU MÁMĚ PRO RADOST.
DRAKU? TY JSI VÁŽNĚ DRAK? HUDRY, HUDRY – JE TO TAK! A MÁŠ ZUBY DRAČÍ? MÁM DVA A TO MY STAČÍ. A CO TĚMI ZUBY JÍŠ? PRINCEZEN MÁM PLNOU SPÍŠ. ACH, TY LHÁŘI, KAŽDÝ TO VÍ, ŽE JSI JENOM PAPÍROVÝ.
FOUKEJ, FOUKEJ VĚTŘÍČKU, SHOĎ MI JEDNU HRUŠTIČKU. SHOĎ MI JEDNU NEBO DVĚ, BUDOU SLADKÉ OBĚ DVĚ.
KAMARÁD, KAMARÁD, JE TO TEN KOHO MÁM RÁD. POMŮŽE MI, PORADÍ PO RUCE MĚ POHLADÍ. KAMARÁD, KAMARÁD, JE TO TEN KOHO MÁM RÁD. POMŮŽU MU, PORADÍM, PO VLÁSKÁCH HO POHLADÍM. VŠICHNI JSME TU KAMARÁDI A VŠICHNI SE MÁME RÁDI.
