PRINCEZNIČKA NA BÁLE. POZTRÁCELA KORÁLE. JEJÍ TÁTA, MOCNÝ PÁN, HONZÍKA SI ZAVOLAL. HONZÍKU, MÁŠ NA MÁLE! PŘINES NÁM TY KORÁLE! HONZÍK BĚŽEL ZA HORY, NAKOPAL TAM BRAMBORY. VYSYPAL JE PŘED KRÁLE, TADY MÁŠ TY KORÁLE. VĚTŠÍ UŽ TAM NEMĚLI, TY UŽ SNĚDL V NEDĚLI.
KUTÁLÍ SE ZE DVORA VELIKÁNSKÁ BRAMBORA. NEVIDĚLA, NESLYŠELA, SPADLA NA NÍ ZÁVORA. KAM KOUKÁŠ TY ZÁVORO, NA TEBE TY BRAMBORO. KDYBY TADY PROJEL VLAK, BYL BY Z TEBE BRAMBORÁK.
DRAKU, TY JSI VÁŽNĚ DRAK? HUDRY, HUDRY JE TO TAK! A MÁŠ ZUBY DRAČÍ? MÁM DVA, TO MI STAČÍ! A CO TĚMI ZUBY JÍŠ? PRINCEZEN MÁM PLNOU SPÍŽ. ACH TY LHÁŘI, KAŽDÝ TO VÍ, ŽE JSI JENOM PAPÍROVÝ.
STŘECHA TO JE KLOBOUK DOMŮ, JEŠTĚ KOMÍN PATŘÍ K TOMU. PROTOŽE DŮM BEZ STŘECHY, UMÍ DĚLAT NEPLECHY.
TVRDILA MI RÁNO VČELKA, ŽE JSEM MALÝ, ONA VELKÁ. JAK TO VLASTNĚ VČELKA MYSLÍ? CO TO ŘÍKÁ ZA NESMYSLY? JÁ JSEM PŘECE VELKÝ DOST, ROSTU MÁMĚ PRO RADOST.
LEZE LEZE MRAVENEČEK, VYLEZL AŽ NA KPEČEK. A Z KOPEČEKA NA ROZHLEDNU, KOUKÁM, KOUKÁM KAM DOHLÉDNU. MRAVENEČEK ROZHLÍŽÍ SE, PŘITOM DOBŘE NEDRŽÍ SE. PADÁ PADÁ Z ROZHLEDNIČKY MOTÝL CHYT HO ZA NOŽIČKY. LETÍ SPOLU CHVILIČKU UKÁZAT SE SLUNÍČKU.
NA RUCE MÁM PRSTŮ PĚT, S NIMA POZNÁM CELÝ SVĚT. PALEC TO JE VELKÝ PÁN, NIKDY NENÍ S NIKÝM SÁM. UKAZOVÁK TEN VÍ VŠE, PRAVDU TEN NÁM UKÁŽE. PROSTŘEDNÍČEK TEN JE RÁD, SE VŠEMI JE KAMARÁD. PRSTENÍČEK TEN SE PYŠNÍ, PRSTÝNEK SE NA NĚM BLYŠTÍ. MALÍČEK JE MALIČKÝ, A MÁ ČTYŘI BRATŘÍČKY.
ČESAT JABLKA TO JE SNADNÉ, JEDNO CHYTÍŠ, DRUHÉ SPADNE. UDĚLÁ BUM DO TRÁVY A NEBO BÁC DO HLAVY. PO TRÁVĚ SE KOULÍ, NA HLAVĚ MÁŠ BOULI.
STOJÍ, STOJÍ BEDLA, RÁDA BY SI SEDLA. A VZALA SI PLETENÍ, NOHA JÍ UŽ DŘEVĚNÍ. VÍTR NA NÍ FOUKÁ, BEDLA SMUTNĚ FOUKÁ. VZALA BY SI PONOŽKU, OBILA JÍ NA NOŽKU.
DRAKU? TY JSI VÁŽNĚ DRAK? HUDRY, HUDRY – JE TO TAK! A MÁŠ ZUBY DRAČÍ? MÁM DVA A TO MY STAČÍ. A CO TĚMI ZUBY JÍŠ? PRINCEZEN MÁM PLNOU SPÍŠ. ACH, TY LHÁŘI, KAŽDÝ TO VÍ, ŽE JSI JENOM PAPÍROVÝ.
